Historie města - Jiříkovy stránky

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Město Kelč


Historie města Kelč



Pohled na Kelč - kostel sv. Petra a Pavla

Po několika desetiletích se Kelči dostává počínaje dnem 1. července 1994 opět prestižní statut města. Představitelé Kelče museli o toto označení vést nejednou vážné spory. Za dlouhá staletí své existence stála Kelč nejednou poničená za válečných událostí takřka na pokraji svého zániku. Její obyvatelé město opouštěli v hrůze se snahou zachránit alespoň holé životy."Ti, kteří přežili, se většinou do města znovu vraceli. Po bezuzdném ničení Kelč znovu a znovu povstávala z popela." Mnohé z historických událostí, které nejvíce ovlivnily vývoj tohoto města, jsou dobře známy a jsou doloženy bezpočtem historických dokumentů. Vývoj Keltů ovšem poznamenaly procesy, jejichž smysl a průběh můžeme spíše jen tušit a o nichž se zachovaly jen útržky zpráv. A tak jsou stránky dějin toho města zaplněny také některými záhadami, jež se ne vždy podaří vysvětlit.

Název se objevuje ve starších pramenech ve tvaru: in Ghelz (1247, 1251), in Kelcz (1269), circa Gelcz (1270), apud Ghelcz (1272), in Keltsch (1273), de Kelcz (1275, 1282), civitatem Gelcz (1377), in Kelcz (1383), Gelcz (1392), z Kelcze (1480), v Kelczy (1506), na panstvi keleczkem (1562), Keltsch (1676), Kölltsch (1718), Kelčza (1846), Keltsch, Kelč (1872). Nyní Kelč. Název je patrně odvozen z osobního jména Kelec nebo Kelek.



Nejstarší stopy pobytu člověka na území dnešní Kelče nás zavádějí do období mladší doby kamenné. Již 5000 let před naším letopočtem zde vznikala dočasná sídla prvních neolitických zemědělců. Souvislé historické osídleni dnešní Kelče začíná někdy kolem r.1000. V té době byl na Strážném uložen poklad mincí a zlomkového stříbra, který nasvědčuje, že Kelč ležela na významné obchodní tepně. Dávný původ Kelče prozrazuje také zasvěcení farního kostela sv. Petru a Pavlu.

Nejstarší historické osídlení Kelče se soustředilo postupně do několika míst na jejím dnešním katastru. Byla to především původní Kelč, označovaná později jako Stará Kelč, která se rozkládala poblíž farního kostela sv. Petra a Pavla a poblíž křižovatky silnic ve tvaru písmene T ležící severně od kostela.

Biskup Bruno ze Šaumburka se svým znakem (1245-1281) - povýšil Kelč na město (1270) a mnohou listinu v Kelči vystavil.

Tato Kelč se spolu s kostelem vzpomíná v listině z r. 1247. Jiným takovým sídelním útvarem byl biskupský hrad, či hradiště nacházející se v místech dnešního zámku a konečně ves Sazany, která ležela západně a severně od dnešního kelečského náměstí. Tato ves se poprvé uvádí v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka datované do doby kolem r. 1140, jejíž vznik býval donedávna kladen do r. 1131. Za biskupa Bruna ze Šaumburku byl celý tento starý sídelní prostor nově zorganizován. Určujícím prvkem v tomto novém uspořádání se od doby kolem r. 1270 stává Brunem založené Nové město Kelč s nově vyměřeným náměstím přibližně stejné rozlohy, jakou má náměstí ve Valašském Meziříčí, i se samostatným kostelem sv. Kateřiny. Nové město Kelč zaujalo vlastně prostor dosavadních Sazan.
Dalším Brunovým zásahem do podoby osídlení Kelče bylo založení vsi Posvátno, jejíž obyvatelé byli poddáni kelečskému faráři. K této vsi byly později počítány také čtyři farářovy krčmy, dům a lázeň uvnitř Starého města Kelče, takže Posvátno bylo do jisté míry rozptýleno mezi usedlostmi staroměstskými. Příčina rozptýlenosti posvátenských domů později upadla do zapomenutí, a pro podivnou rozptýlenost posvátenských domů byla pak hledána roztodivná vysvětlení. Posvátno mělo vlastní samosprávu až do r. 1850, kdy se stalo součástí politické obce Kelč, avšak samostatná správa jmění obce Posvátno trvala až do r. 1942. Posílením majetkového postavení kelečského faráře hodlal biskup nepochybně posílit jeho vliv mezi svými many, kterým rozdělil biskupský majetek v okolí Kelče.



Biskup Bruno - rádce krále Přemysla Otakara II.
Hrad Šamburk - po úpravách

Hospodářské postavení Kelče se začalo zlepšovat od poloviny 16. století, kdy bylo z části sceleno původní biskupské panství. Velkým úspěchem města bylo získání pivovaru. Pivo z něj bylo vystavováno na celém panství a stalo se významným zdrojem příjmů měšťanů. V polovině 16. století vznikají v Kelči první řemeslnické cechy, r. 1580 byla Kelč osvobozena od robot. R. 1617 se město Kelč stává dokonce nájemcem celého panství. Slibný rozkvět města netrval dlouho. Třicetiletá válka v 1. polovině 17. století znamenala další pustošení. Kelč, ač převážně katolická, se přidala na stranu Protihabsburského stavovského povstání. Město se stalo cílem útoků nekatolických poddaných ze sousedních tzv. valašských panství, kteří ji r. 1621 několikrát vyplenili a vypálili, takže z původního počtu obyvatel zůstala v Kelči sotva pětina. Olomoucký biskup František kardinál z Dietrichštejna odpustil Kelčanům účast na povstání až r. 1628 jen s mírnou pokutou. Nájem panství jim byl ovšem odebrán. Škody napáchané třicetiletou válkou a rostoucí požadavky vrchnosti dusily hospodářský život Kelče i ostatních vesnic na panství. Na obyvatele Kelče opět dolehly roboty. Po vleklém sporu s biskupem přišli pravováreční měšťané o možnost vystavovat pivo do vesnic na panství, protože vrchnost si zbudovala vlastní pivovar. Výroční trhy se přestaly konat a Kelč upadla bezmála na úroveň obyčejné vsi. Biskup Troyer kolem r.1750 Kelči výslovně zakázal užívat označení město. Obyvatelé Kelče byli stále více závislí na zemědělství. Příchod nových plodin ze zámoří, zvláště pak brambor a revoluční změny v zemědělství, přivodily rychlejší růst počtu obyvatel. Po dlouhých sporech s olomouckými biskupy se podařilo na konci 18. století prosadit označování Kelče jako města.


Na počátku 19. století se v Kelči rozšířila výroba dýmek, která byla později provozována formou rozptýlené manufaktury. Průmysl si však do Kelče cestu nenašel s výjimkou nevelkých poboček továren na nábytek firem Thonet a Kohn. I ty nepřečkaly konec první světové války. V důsledku nezájmu správy arcibiskupských statků se na konci 19. století do Kelče nepodařilo zavést železnici. Stagnace projevující se úbytkem obyvatelstva pokračovala i po další desetiletí, a stala se pro Kelč chronickým příznakem, neboť zdrojem obecního hospodaření byly jen daně místních rolníků a drobných řemeslníků. Zadlužení obecní pokladny a nedostatek prostředků na veřejné investice se stalo trvalým průvodním jevem obecního hospodaření až do zestátnění obecního majetku po únoru 1948. Na tomto místě je třeba připomenout, že po pádu feudalismu roku 1848 byla Kelč součástí stejnojmenného panství, které náleželo k Přerovskému kraji. Od r. 1850 byla obec součástí politického okresu Hranice a spadala do obvodu okresního soudu v Hranicích. V r. 1949 byla připojena k okresu Valašské Meziříčí, jehož sloučením se stala v r. 1960 součástí nynějšího okresu Vsetín.


Osvobození v roce 1945 přineslo pro Kelč zřízení místního národního výboru. Když pak byly r. 1954 ve městech zřizovány městské národní výbory, tehdejší ONV ve Valašském Meziříčí Kelči toto označení nepřiznal. Pozdější žádosti o obnovení statutu města byly bezvýsledné. Pro direktivní systém řízení společnosti uplatňovaný po únoru 1948 byl necitlivý přístup k místním zvyklostem a historickým tradicím "typický".

Na druhé straně je třeba přiznat, že v souvislosti se zřízením pobočky n. p. Loana v Kelči v r. 1948 byly položeny základy k průmyslové tradici Kelče. Existence Loany, pro kterou byl r. 1974 vybudován nový výrobní objekt, umožnila rychlejší rozvoj infrastruktury i bytové výstavby. Složitým procesem kolektivizace prošlo po roce 1948 kelečské zemědělství a drobné soukromé živnosti. Umělecké ztvárnění tohoto nelehkého období, které nevybíravě zasáhlo do mnoha rodin, podal kelečský rodák filmový režisér Vojtěch Jasný. V r. 1950 se podařilo založit menšinové JZD a za použití různých forem nátlaku byli přinuceni do něj vstoupit v r. 1952 i výkonní zemědělci. Znovu bylo JZD vyššího typu založeno až r. 1957. Díky tomu, že Kelč leží v zemědělsky nejproduktivnější části okresu i díky dotacím a direktivnímu systému hospodaření se zejména od poloviny šedesátých let postavení družstva i životní úroveň členů JZD zvyšovala a postupně dosáhla úrovně zaměstnanců v průmyslu. V r. 1980 byly ke Kelči připojeny sousední obce Komárovice, Lhota u Kelče (vzniklá v r. 1976 sloučením obce Babice a Lhota u Kelče) a Němetice.


Spolkovou činnost zastupovaly Sbor dobrovolných hasičů (zal. r. 1885), ženský spolek "Božena Němcová” (1903, 1924), TJ Sokol (od r. 1898, 1924), Včelařský spolek (1909, 1935), Katolická beseda (1909), Hospodářský spolek (1909), TJ Orel (od r. 1920), Jednota čs. legionářů (1924) aj.




Listopadová revoluce v roce 1989 a pád totalitního systému otevřela současně cestu k demokratickému vývoji a transformaci politického a hospodářského systému. Rozhodnutí o tom, jaké budou perspektivy obyvatel Kelče, již není třeba očekávat od usnesení stranických sekretariátů, ale spočívá především v hlavách a v rukou obyvatel města Kelče.



Stručný přehled dějin podle: PhDr. Ladislava Baletky





 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky