Budovy - Jiříkovy stránky

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Město Kelč


Významné budovy



Farní chrám sv. Petra a Pavla
Filiální kostel sv. Kateřiny
Renesanční zámek
Radnice města Kelč

Dům mýtný
Zemský dům v Sazanech
Dům purkmistrovský
Dům paní Elleny Gnaurovny Halčinovské
Pravovárečný měšťanský dům na náměstí č. 3

Dům mýtný

       Dům mýtný stával u horní městské brány (naproti bývalé jednoty na náměstí) Po opevnění města Kelče bylo náměstí uzavřeno dvěma branami. "Horní městská brána" byla mezi domy č. 20 a 21, "dolní městská brána" mezi radnicí a domem Fryčajovým. U horní brány se vybíralo mýto, to je poplatek na udržování cest a mostů. Vykonavatelem byl mýtný, který bydlel při horní bráně v domku č. 20. Jeho povinností bylo vybrat poplatek z každého plného či prázdného obchodního nebo cizího povozu jedoucího kterýmkoliv směrem. Mýtné pak odváděl jednou týdně na zámku.

       Z historických dokumentů je známo, že v roce 1383 biskup Petr Jelito zavazuje Mikuláše, fojta z Polic, aby udržoval mosty v pořádku na cestách k mýtu v Kelči.

       Rovněž listinou z 5. 8. 1396 odklizuje se spor o mýto mezi olomouckým biskupem Mikulášem a Lackem z Kravař tímto způsobem:

  1. Všichni kupci, kteří z Opavska nebo Polska se svým zbožím vesnicemi Milotice, Špičky, Zbrašov do Kroměříže nebo dále cestovati míní, zaplatí mýto v Kelči.
  2. Všichni ti, kteří ze zmíněných krajin se skrze ves Choryně k Bystřicí berou, platí mýto rovněž v Kelči. (atd.)

       K mýtu v Kelči má vztah také dvůr "Lapač", kde bývali zastavování (lapáni) obchodníci, kteří polní cestou z Choryně na silnici z Meziříčí k Holešovu dostati se chtěli, vyhýbajíce se mýtu v Meziříčí a v Kelči.

Zemský dvůr v Sazanech

Hlavní ulice Sazany původně osada před Kelčí.

       Sazany byly původně samostatná osada před Kelčí. Rozkládaly se v nynějších Sazanech, Tauberově ulici, ve vrchní části Podzámčí a na Kulichově, ( Dominantní budovou v Sazanech byl zemanský dvůr, pozůstávající z obytné budovy, stájí, sýpky a několika stodol, které se táhly až na Kulichov. Ve stodolách měly úkryt menší sovy, kulichové - odtud dnešní název ulice.)
V předu obytná budova a za ní stáje zemanského dvora v Sázanech
       První písemná zmínka o dvoru v Sazanech je z roku 1126, kdy olomoucký biskup Jan koupil od knížete Oty II. trhovou ves Kroměříž a celé vsi: Sazany se zemským dvorem, Těšice, Zámrsky, Němetice a jiné.
Renesanční sýpka zemanckého dvora v Sazanech po úpravě z r. 1788
       Když se Kelč dostala za biskupa Bruna ze Šaumburku v držení olomouckých biskupů, splynuly Sazany s Kelčí a staly se pouhou ulicí. Zemanský dvůr stal se součástí majetku kelečského panství. Část výtěžku zabezpečoval živobytí úřednictvu a zaměstnancům zámku i dvora. Za dobu svého trvání zaznamenal dvůr mnoho změn.
Stáje a chlévy zemanckého dvora v Sazanech.
       Z posledních větších změn byla v r. 1788 výstavba dvouposchoďové sýpky - jedinečná renesanční stavba, kterou hned tak daleko široko neuvidíme.

       V letech 1928 - 56 byl dvůr součástí ústavu ČZPM v Brně a zřízeno v něm výuční středisko zemědělské mládeže pro adepty pomocných škol. - V r. 1956 byl dvůr převeden do majetku Čsl. státních statků s ředitelstvím ve Valašském Meziříčí.

Dům purkmistrovský

Poslední dva domy na náměstí s podloubím. Levý: Emerich Holub, pekař - dům Purkmistrovský. Pravý Jan Vykopal, řezník. Čsl. vojsko na náměstí v r. 1924.

       Domy na náměstí byly původně dřevěné s podloubím. Takový byl i dům purkmistrovský. Stál na dolním "rynku" až do požáru v roce 1909 jako č. 12. - Podloubí mělo vpředu 3 čtyřhranné kamenné zděné sloupy, na nich silné trámy. Do hloubky 4 metrů vedly k průčelní stěně. V levé půli zdi bylo okno do šenkovní místnosti, v pravé půli byla dvoudílná dřevěná brána, za níž se táhla po celé délce budovy široká chodba, jíž bylo možno projet i s vozem až do dvora. Dům měl velkou hloubku (12 -14 m), a proto obývací pokoj a ložnice (pokud byly samostatné) byly tmavými místnostmi bez oken, nebo s oknem do průjezdu. Teprve kuchyně byla světlá, poněvadž vedla do dvora, z ní bylo blíže k hospodářským objektům. Přes zahradu měl dům zadní výjezd.

Dům paní Elleny Gnaurovny Halčinovské

       V gruntovních kelečských registrech z r. 1622 je psáno, že se na čísle 30 zakoupila rytířská rodina Halčinovských.
Vacek Valentů prodal pohořelé místo se vším příslušenstvím, což od pradávna k němu příslušelo, za sumu 111 zl. mor. S tímto kupem přijala rodina i povinnost "chovati i kostelní krávu a kostelu odevzdávati 2 kg másla na věčné světlo a funt vosku. Mimo to zavázala se převzíti všelijaké roboty, platy, různé povinnosti a vykonávati bez překážky všelijaké a jinší zaměstnání."

       V kupu z r. 1638 praví o sobě Václav Halčinovský z Halčinova: "Já pak, chudá rytířská osoba, nemajíce od nikud žádných prostředků atd." Gruntovní kelečská registra praví: "Rodina se tu zakoupila, ale po 16-ti letech ji věřitelé prodali, poněvadž neplatila Rodný dům univ. prof. Dr. Františka Pastrnka. dluhů." Dům s příslušenstvím byl prodán Adamovi Mlynáři Starojíckému za sumu 80 zl. "Halčinovská Ellena ustupíc ode všeho, na tomto gruntě žádné spravedlnosti nemá."

       Tento šenkovní dům měnil často své majitele. Je to rodný dům univerzitního prof. dr. Fr. Pastrnka.

Pravovárečný měšťanský dům na náměstí č. 3

       V Kelči existovalo několik domů, pro které platilo právo na vaření piva. Jedním z nich byl i dům č. 3 (nyní č. 23) na náměstí. Jeho prvním jmenovitě známým majitelem byl Pavel Bělka v roce 1622. V době třicetileté války a ještě několik let po ni se ovšem majitelé rychle střídají, a tak je do r. 1660 známo 8 majitelů. Posledním z nich je Jan Krejčí. Jeho první žena Elizabeth r. 1684 umírá a Krejčí se rok na to žení s Mariannou Chvatíkovou. Jako následující držitel domu je určen jeho syn z prvního manželství Jan. Ten však r. 1700 umírá ve věku nedožitých 31 let. Vdova Suzanna, dcera Jiřího Slimáčka, si bere Andrease Indroucha a odchází do jeho domu. A tak v roce 1701 má dům nového majitele. Jan Kopřiva, původně předměstský občan kelečský, se výhodným sňatkem s vdovou po Jiřím Buchtovi dostává mezi hruboměšťany a od roku 1701 drží trvale dům č. 3. Jeho dcera Polexina přivádí do Kelče sňatkem rod Hranických měšťanů Schönů.

       Tomáš Schön drží dům od r. 1737 11 let. Rodí se mu zde osm dětí, přežívají však jen dvě dcery. Jedna se provdává za Jana, syna Tomáše Pastrnka, tedy do rodu známého rodáka prof. dr. Tomáše Pastrnka. Druhá dcera si bere opět velmi známou osobnost - Jana, syna Jana Friczaje z Podhradní Lhoty. Ovšem oba sňatky Schönových dcer už se konají na domě č. 20 (nyní č. 6). Tento privilegovaný dům získává totiž Tomáš Schön koupí v r.1748 a dům č. 3 za něj prodává.
       Od r. 1748 je vlastníkem domu rod Macků, dále od r. 1778 rodina Kostřavova, poté od r. 1812 Hlavicovi atd.
       19. 1. 1925 prodává Bedřich Rafaj dům Josefu Juklovi z Břesovic.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky