Arch. výzkumy - Jiříkovy stránky

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Město Kelč


Archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny



 Dnes malé, téměř nenápadné východomoravské městečko Kelč má své historické kořeny zapuštěny hluboko v dávné minulosti. Dlouhý a mnohdy velmi dramatický dějinný vývoj tohoto města k sobě z pochopitelných důvodů poutá pozornost jak profesionálních historiků, tak i nadšených vlastivědných badatelů, hrdých místních patriotů a samozřejmě také archeologů. Ti v poslední době zaměřili svou pozornost na Kelč hned dvakrát. V loňském roce proběhl v ulici Na drahách v souvislosti s výkopovými pracemi sondážní průzkum reliktů dřevěné stavby z 13. století, která byla s největší pravděpodobností  kovářskou dílnou. V roce letošním, v době od 7. července do 11. září, proběhl rozsáhlý archeologický výzkum kostela sv. Kateřiny. Ten byl vyvolán připravovanou generální rekonstrukcí tohoto památkově chráněného objektu. Protože se připravované rekonstrukční práce (sanace vlhkého základového zdiva) dotklo i podpovrchových partii stavby, bylo nutno vést výzkum tak, aby bylo prozkoumáno a řádně zdokumentováno vše, co země ukrývá a co by stavební výkopy mohyl nenávratně zničit. Výkop byl veden metodou klasických kopaných sond, které byly umístěny vně i uvnitř stavby tak, aby mohly zodpovědět pokud možno všechny otázky, v souvislosti se stavbou vyvstávající.

      

Kostel sv. Kateřiny

Nutno zmínit, že se archeologický výzkum mohl částečně opřít o výsledky stavebně historického průzkumu, který zde proběhl na jaře roku 1997. Jeho největším přínosem (vedle precizně zpracovaných archivních pramenů k minulosti objektu) bylo zjištění skutečnosti, že základy dosud stojící stavby jsou reliktem kostela mnohem staršího   dle závěru zmíněného průzkumu pravděpodobně ze 14. století.

       Kromě průzkumů souvisejících kulturních vrstev sledovaly venkovní sondy (celkem 6) hlavně dalších průběh a rozsah tohoto starší zádového zdiva. Šlo zejména o ověření, zda současné půdorysné schéma kostela je totožné se starší fází. Výzkumem bylo zjištěno, že nikoli. Byla zachycena kompletní jižní (epištolní) strana starší stavby a na ni kolmo navazující strana východní, která je ukryta uvnitř kostela pod základy současného vítězného oblouku. Dnešní presbytář má v základech charakterově naprosto odlišné zdivo (hrubě opracovaný lomový kámen kladený na vápennou maltu), které je ke starším základům přizděno "na spáru". Jedná se pravděpodobně o přístavbu z doby, kdy objekt rekonstruoval a přebudoval v 80. letech 16. století olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Severní strana kostela zachycena nebyla a stranu západní překryla někdy mezi lety 1771   1806 přístavba věže se šnekovým schodištěm. Ač tedy neznáme kompletní půdorys staršího kostela, máme důvod se domnívat, že neměl presbytář ve smyslu architektonicky samostatně zpracovaného prostoru. K tomuto závěru nás vede zejména objev základů oltářní mensy, přiléhající zevnitř k zmíněné východní zdi.

       Dalším významným objevem bylo zachyceni mohutného zdiva (šířka 135 140 cm, v rozšířeném předzákladu dokonce 190 cm), které je na spáru přizděno k jv. nároží starší stavby a je od něho vedeno zhruba jižním směrem, pravděpodobně až na sousední pozemek. Výzkumem bylo zachyceno 6 m této zdi. Použitým materiálem i morfologicky se tato zeď do jisté míry podobá základovému zdivu staršího kostela. Usuzujeme z toho, že patrně vznikla nedlouho po něm   a snad i částečně ze zbylé ho stavebního materiálu. Máme tak před sebou buď relikt zrušeného kláštera (o něm je nejasná zmínka z roku 1786) nebo, a to spíše, část městského fortifikačního systému, do něhož byl kostel sv. Kateřiny svou východní zdí organicky včleněn. 0 tom, zda se však skutečně jedná o hradební zeď, by však mohl přinést informace pouze další cílený archeologický výzkum.
K výše uvedeným skutečnostem jen dodejme, že městu Kelči nařídil vystavět hradby už biskup Mikuláš z Riesenburku v roce 1389. Teorii hradby se zdá potvrzovat i nalezená situace v sondě za vnější zdí dnešního presbytáře. Mohutné navážkové souvrství zde objevené je možno vykládat i jako zásyp hradebního příkopu. Ten se patrně podepsal na statických problémech presbytáře (v roce 1852 musel být kompletně renovován), o kterých víme z písemných pramenů. V sondě dále objevené pozůstatky dřevěných pilot a zpevňovacích zídek napovídají, že byly činěny pokusy zabránit "ujíždění" zdiva presbytáře do nějaké terénní deprese   snad hradebního příkopu.

       Terénní část archeologického výzkumu kostela sv. Kateřiny sice skončila, nastupuje však fáze laboratorní a kabinetní, která má za úkol vyhodnotit získaný archeologický materiál. Výzkum přinesl zejména poměrně bohatý korpus středověké keramiky (nejstarší se hlásí do 11. 12. století), železných předmětů, zvířecích kostí i lidských pozůstatků. Aby naše poznání získaného materiálu bylo úplnější, musí být provedeny příslušné odborné analýzy: antropologická, osteologická, metalografická, petrografická, paleobotanická, etc. Až po vypracování těchto odborných expertiz a vyhodnocení získané keramiky budou moci být učiněny definitivní závěry, které budou zakomponovány do konečné nálezové zprávy.

       Závěrem tohoto malého informativního příspěvku bychom chtěli vyslovit dík všem, kdo se jakkoli zasloužili o zdárný průběh referovaného archeologického výzkumu.
Jenom skutečnost, že těchto lidí bylo opravdu hodně, nám zabraňuje v tom, abychom uvedli konkrétní jména.
A jako definitivní doušku připojujeme vzkaz všem těm, kdož jsou roztrpčeni skutečností, že nebyla nalezena ona tajuplná podzemní chodba, spojující kostel se zámkem a běžící někam daleko za obvod města: nezoufejte, neboť žádný archeologický výzkum neobjeví VŠE!

       Mgr. Pavel Stabrava archeologické odd. PU v Ostravě

Archeologický výzkum kovářské dílny



Nevšední nález učinili archeologové v Kelči dne 25. května 1997 ve výkopové rýze pro plynovod u domu č.p. 239 (asi 100 m východně od náměstí, poblíž křižovatky silnice Kelč Skalička s hlavní silnicí). Protože již na první pohled bylo zjevné, že výkop zde porušil zahloubený středověký objekt s neobvykle dochovanými pozůstatky dřevěné konstrukce (ta se zachovala jen diky jílovitému podloží, do kterého byla zapuštěna), bylo po dohodě s investorem   městem Kelč   rozhodnuto provést zde záchranný archeologický výzkum, realizovaný Ústavem archeologické památkové péče v Olomouci ve spolupráci s archeolog. pracovištěm Muzea Komenského v Přerově ve dnech 28.   29. května.


       

Přestože výzkum umožnil s ohledem k vnějším okolnostem poznání jen malé části objektu (vzhledem k vozovce na jedné a inženýrským sítím na druhé straně mohl být výkop rozšířen jen o 0,3 m), je možné vyslovit několik závěrů o jeho vzhledu, funkci a časovém zařazení. Nalezené částečně zuhelnatělé trámy jsou zřejmě zbytkem protilehlých stran základového věnce částečné zahloubené srubové stavby (1) s délkou jedné strany 4,4 m, jejíž funkci prozradilo poměrně velké množství železné strusky   s velkou pravděpodobností se jednalo o kovářskou dílnu (2). Z výplně objektu se mimo strusku dále podařilo získat několik kusů stavebního kování, kosti domácích zvířat, zejména však početnou kolekci středověké keramiky   právě její vyhodnoceni nám umožnilo položit počátek této stavby někdy do průběhu poslední třetiny 13. století, k jejímu zániku pak došlo ve druhé polovině či spíše na sklonku 14. věku. Velké množství uhlíků nám také ukazuje celkem jasně na příčinu zániku stavby - požár.


       Tolik tedy výpověď z archeologických pramenů.(3)
Z hlediska historické topografie Kelče je patrné, že tato pravděpodobně kovářská dílna ležela mimo vlastní středověké jádro Nového města Kelče, což bylo u výrobních objektů tohoto druhu obvyklé (zvýšené nebezpečí požáru v důsledku výrobní činnosti vedlo ve středovému k vykazování některých řemesel za městské hradby). Vznik této námi zjištěné srubové stavby, který snad můžeme klást do průběhu sedmdesátých nebo osmdesátých let 13. století, mohl odpovídat době krátce po předpokládaném založení Nového města Kelče. Jak již bylo výše naznačeno, příčinou jejího náhlého zániku byl snad někdy kolem konce 14. století požár.(4) Na otázku, zda k němu došlo díky nešťastné náhodě při výrobní činnosti nebo zda jej máme přičíst na vrub válečným událostem konce 14. století (domácí války mezi markrabaty Joštem a Prokopem), nám však archeologie odpověď neposkytne.
       Aleš Drechsler archeologické pracoviště Musea Komenského v Přerově Dalibor Janiš Masarykova univerzita v Brně


       1)
Z rozboru odebraných vzorků vyplynulo, že na stavbu srubu bylo užito dřeva jedle bělokoré (Abies Alba) a buku lesního (Fagus sylvatica). Určeno paleobotanickým pracovištěm v Opavě(RNDr. E. Opravil, CSc.). Snad se dočkáme i dendrochronologické analýzy (laboratoř v Mikulčicích), která by byla schopna datovat celou stavbu s největší jistotou.

       2)
Struska z tohoto středověkého objektu je v současné době analyzována Vojenským technickým ústavem ochrany Brno. Za zprostředkování této analýzy, která jistě podá další zajímavé informace k charakteru strusky a tím i k předpokládané funkci objektu děkuji Prof. Ing. K. Stránskému z VUT Brno, jakožto i městu Kelč   jmenovitě starostovi Ing. S. Pitrunovi - za finanční zajištění této expertizy.


       3)
Tento článek je výtahem z podrobnější studie: Drechsler, A.   Janiš, D. (v tisku): Záchranný archeologický výzkum v Kelči (okr. Vsetín), Ročenka Ústavu archeologické památkové péče v Olomouci za r. 1997.


       4)
Na vznik tzv. Nového města Kelče, sídelního útvaru s protáhlým náměstím vzniklého vrcholně středověkou kolonizací na vyvýšené poloze SZ od tzv. Starého města, existují v podstatě dva názory: první, kterou zastává i autor tohoto článku klade jeho vznik do druhé poloviny 13, století snad v souvislosti s aktivitami olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, druhá počítá s jeho založením až po polovině 14. století, kdy je již výslovně zmiňováno v písemných pramenech. Pokud se zmiňovaných válečných událostí koncem 14. století týče   není žádných pochyb, že se dotkly i Kelče, jak o tom svědčí jednak zmínka z r. 1389 o potřebě opevnit Kelč hradbami, za což by obdržela od biskupa určitá privilegia (nevíme však, zda se tak stalo, i když je to pravděpodobné), jednak tzv. Protokol o kelečské faře z 15. století s přímými zmínkami o válečných událostech. V případě, že existovaly městské hradby, by se tedy naše kovářská dílna samozřejmě nacházela vně těchto hradeb.



 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky